Fusky - DU NA GAMPLE

Gample

Hajcové prázdninové volnoběh je pro šropály po vajnachtu tutáč névíc betyš časůfka z celýho járu. Zoncna rumpuje, nebál vymetené a vasrovica v rybecu je narychtovaná na cédačku. Jednóc morgen nám mutra uvařila překvápko. „Hééj kindoši,vyhópnite zbetlířa, povalíme na gample.” No, zvéletů su dycky plusově proladěné a vařim na ně těšany, ale raky házeli teprv pátó a to je dycky vstávačka fest levandula. „Muti, my scem ešče gróňat, dyť mužem valit pozďéc, néé?” vařil muj brácha Milan, kerýmu ale šici hókajó Milcek. „Fičte z betle pali, gample na nás čekanku nehodijó a už nescu začut žádný serpentýny. A pila do kuchči na snídaňu, za chvilec valíme pali.” zavařila mutra. „Tata už rychtuje vágen a za půl hoďky praskáme azimut valdec.” No, tata dovalil na kér komplet zašvihané vod voleja a hlásí: „Vágen je v gébišu. Baterka je hyn, nésu štond nakopnót motor.” „Tak to je v kélu a já už mám narychtovanó sváču sebó do báglu!” vaří mutra. „A co dyby sme valili cukem?” hodil přemysla tata. „No, to néni uplně pasová gómka,” vařila mutra, „cukem ten vélet bude mět špicový grády.” „Tato, hoď špizunňk na net, kdy nám ten cuk povalí.” Tata hodil čučku do mobilfóna a hlásí: „Pila se narychtujte, valí to za půl hoďky z Role!” Štígro je, že to máme na Rolu z domašova enem tři stopky šalinó a tak sme tam štatlili. Štrekó cukem sme hantýrovali vo tym, kolik zdlabem valdecovéch jahod, malin a jaký hážem těšany na smaženicu, keró mutra sfachčí z tych gamplí, esik teda ňáký nandem. Dyž sme ve finišu doklapali do valdeca na náš vodzkóšené tympl, kde gample tuty rostó, tata hókl befel: „Milcek povalí s mutró a Broňa se mnó. Ale neklapéte dál, než bys grymlem švihl, ať se potym nemusíme po valdecu nahánět jak ty móky ve

filmesu vo Homolkovéch.” Tak sme se roztyplovali na dvě sajtny a valili sme . Házeli sme čučku po hródě a aji dyž tata nescel, aby sme vod sebe klapali hafo daleko, najednó sme zabrósili do ňákýho křa, přes keré sme nebyli štond nikeho zbliknót. Tata vařil: „Byť v klídesu, gómu rychtyk, kde só. Hoď voko do teho hóští, tam bude gamplů jaxsviňa, vo tym nedéché.” a valil hlóbš do teho valdeca. Nečapl sem žádný fedry, páč sem gómal, že to má tata vošéfovaný. Semo tamo přes štreku hópl ňáké frošál nebo na nás házela čučku z baumálu veveřica. Ale hlavně se nám košál betálně fóloval gamplama. „No, košál je nafólované po dekl,” zahlásil tata, „povalíme hodit čučku, kde só mutra s Milckem!” Jenže to byla pasovka, páč mutra s Milckem na naše voláre fachčili tichonov. „Je to možný totok? Kde se zašili? Dyť sme valili furt sténým azimutem.” bóřil tata a házel přemysla kudyma povalíme. Klapali sme curyk skrzevá kře, až sme dosmykovali na ňáké palók, páč sme gómali, že tadyma sme dohrnuli. „Broňo, čuješ ovarama, co já?” mázl mně tata dotazník, „To bude asik srnka, kerá se dovalila nachálovat nebo naslopat k rybecu, hodímeskovku do křa, ať ju zbliknem.” Tak sme hodili čekanku, no v křovisku to zachrastilo a rychtyk protivá nám se vylópl kňór veliké jaxsviňa. „Broňo, totok néni srnka, fest pomaly poď za mnó a až ti hóknu, trté pali!” Jak tata špléchl, tak sme to sfachčili. Kňór na nás házel čučku, esik sme pobóchaní naklapat mu do rajóna. Gómal sem vo tym, jak kňór vaří budku, esik sme kamoši nebo štengrbacili, keří mu scó rozhodit snadál. Ale dyž tata zavařil: „Trté!” jak dyby ten befel byl pro ňé a začl typlovat protivá nám. Teda abysem hókl rychtyk, typloval za tató, páč já sem byl krpaté a tym pádem v kňórovéch auglách asik menčí hrozba. Hodil sem šipec do křa a házel čekanku, co se sfachčí. Tata švihl košál s gamplama na

hródu a hodil šplhačku na nébliší baumál. To teho kňóra fest nakrklo, zafuněl jak lokača a šecky gample rozhňápal na kósky. Dyž šeckém gamplám vysadil bubeníka a zgóml, že s tatem už víc čuriny nazfachčí, hodil na ňé kakáč a zdéchl se do dža. Tata potym hópl z baumálu dolu a mázl mně dotazník: „Broňo, seš v cajku?” „Jasné vál tato, hodil sem skovku tadyk do křa.” „Seš betálné ajnštajn Broňo, ale pasovka je, že šecky gample só v gébišu. Ale jak sem byl na tym baumálu, zblikl sem mutru s Milckem a gómu, kudyma máme klapat, ale vo tym kňórovi jim nehóknem. Mutru by z teho vodtahli do šaškeca.” Tak sem mu to vodkéval. A aji dyž byl košál prázdné, byl sem plusově proladěné, že sme v ókeju a kňór nám nenatrhl sandál. Ve finišu sme v pohodičce doklapali na domašov, smaženica byla a náš voltr s kňórem sme jim neprolátli. Teprv hafo járů potym ujedného nedělního voběda tata provalil, co sme tehdá prodéchali. Všici sme z teho vařili těžké lochec a vod týtok časůfky máme familkovó hlášku: „Dé majzla, za cemrem ti klape srnka.”

Bichla: Čuryna vod Juryna - Jiří Novotný