Fusky DU NA PRÝGL

ŠTĚSTÍ NAJDEŠ NA PRÝGLU

Žanek nebyl žádná móka, naopak, byl to nabité borec, keré byl na vysočině těžká špica. Mutra s fotrem z něho měli velké radovanec, protože Žanek to na véšce hrnul na červené glét, takže všechno by mělo být v ókeju, ale nebylo. Všichni Žankovi kemi měli nějakou koc, hajfu, koňu nebo filáča, jen von byl furt sólo. Jak dal s nějakým kocórem hantec, ze startu mu vlítly do ksichtu rajčata, začal koktat a koc se po chvilce zdekovala. Žanek byl v těžkým ponoru a místo aby sem tam razil za kemama do knajpy, tak sicnil v domašově a špizal na levý serály v bedně.

Jednó, dyž se šomtal štatlem, narazil na Mirusa, keré byl jeho betálné kema. Miras ho ze startu zhučel, proč aspoň jednó za metr nenaklóže na škopek za ostatníma. Žanek na něho jel serpentýny, že byl maród, že měl hafo hokny do budky, a až ve finyšu mu hókl rovinu. Nahodil válku vo tym, jak je krén sbalit koc a že už by taky rád smočil rákos. Mirus zapnul mozkovnu a pak mu hlásil: "V Kénygu vegetí babáč, keré ti helfne," a hókl mu adresu.

Druhé den Žanek hned ráno valil šmirglem do Kénygu na adresu, keró mu naprášil Mirus. Dyž stopl před kérem, ze startu se mu rozklepaly vanylky a chtěl mazat pali, ale v tom se vodmachlovaly futra a v nich stepovala stará šochtla a fofrem táhla Žanka do kéru. Žanek měl prva peří, že ho chce ta stará vyšlehaná vydra zmermocnit, ale vona mu hókla: "Hoď sicnu na židlochovice a našpicuj ovary!" Žanek na ňu špicoval jak drobné živnostník na první důchod a hodil myslivnu, ešli by nebylo lepší vymáznót pali. Baba byla stará, že si pamatovala Mrtvý moře, když ještě maródilo, na héblu měla velkó bradavice a na ní dlóhé chlup, réče měla jak noty na buben-samá pauza a v levým lopuchu měla zarépló obrovskó hórynglu. Kér taky žádná hitparáda. Jedna cimra, jedna betla, dvoje židlochovice, jeden stůl a na něm petrolejka, protože šalinu ji vodstřihli už dávno, jelikož řácky, každé metr, nelepila love. Pod stolem čtyřnohé kocór a na stole krby a začala hantýrovat: "Gómu, že seš levé jak cinknuté škopek vasrůvkó a negómeš si narazit žádnó koc. Tak až zoncna nastartuje žhavou, vyraž na prygl!" A šmytec. Žanek ji vysolil krupicu a se štrycló nafókló jak kopací bunda valil do domášova.

Té staré obehrané rapsódii nevěřil ani slovo, ale sténě jak pecen začal valit naplno, fofrem mazal na prygl. Tam vtrukl do první bufny, okolo které čároval, a ze startu do sebe nalil několik ochtlů , proložil to pár štampecama a betálně proladěné valil na plac. Shodil ze sebe tričmen, džanky a než bys škopek vypařil, už házel šipku do vasrůvky. Všecko by bylo ve šperku, Dyby kóřil švimčit, ale to Žanek negómal. To mu taky prolítlo dyňó, ale už mu to bylo platný jak tuháčovi jóžl, protože už pařil vasrůvku, aniž by chtěl, a gómal, že právě hází lajfce mávačku a tak zamachloval jodovky.

Dyž je vošpéroval, první co merčil, byly obrovský dudy, přímo před jeho auglama. Druhý co góml, bylo, že ten dudácký mu hází jeden kisanec za druhým. V reálu to bylo tak, že ta koc mu fachčila umělé dech, ale to Žanek nekóřil a začal ji štengrovat jazykem ústní dutinu. Koc se hned lapla a ze startu si ze Žankem mázla pár lóbanců a Žanek gómal, že si narazil tu pravó a že štěstí opravdu našel na pryglu.

Bichla:Štěstí najdeš na prýglu - Miloš Mencler, Pavel Čech